responsive jquery slider joomla

Jak si možná čtenáři našich stránek pamatují, pokračuje rýmařovská ZUŠ v tradici mezinárodních projektů. V letošním a příštím školním roce máme možnost využít partnerství se školami ve Švédsku, Německu a Irsku. Projekt financovaný z programu Erasmus+“ se jmenuje „Creativity Takes Courage: Discovering Europe through Arts“ a jak název napovídá, jde o objevování Evropy prostřednictvím umění. V rámci projektu proběhnou celkem čtyři setkání, pokaždé v jedné partnerské škole. Sedm žáků ZUŠ a dva učitelé tak měli možnost zúčastnit se prvního setkání v irském Dublinu.

Už náš přílet do Dublinu vypadal trochu dramaticky, neboť v té době dublinské letiště napadla bouře Brendon, která si s letadly pohrávala, jak chtěla. Když jsme napodruhé nakonec přistáli, cestující upřímně kapitánovi zatleskali a někteří mu do kokpitu přišli i potřást rukou. Ale všechno dobře dopadlo a tak jsme se mohli vydat do hotelu a na prohlídku města.

Program, který pro nás naši irští přátelé připravili, měl za cíl především finální koncert a představení pro irské publikum. Musím uznat, že české děti se v mezinárodní společnosti nejenom že neztratily, ale spíše zářily. Kdybychom vyhlásili soutěž v prezentačních dovednostech, byly by naši žáci rozhodně na prvním místě. Nebojí se, nestydí se, umí promluvit (ba i v cizím jazyce), jsou schopni vycítit, co publikum chce, netřese se jim hlas ani ruce a hlavně jejich výkony na podiu jsou pak vynikající. A tak měli návštěvníci koncertu možnost nadšeně zatleskat vystoupení tanečnice Ivany Němcové, saxofonisty Kamila Hvolky, houslistky Barbory Bulové a rockové kapely, v níž pod vedením Karla Cvrka vystoupili kromě jmenovaných ještě Vojtěch Mácka, Jan Baran, Michaela Ludvarová a Poppy Lambelin.

Kromě času stráveného ve škole jsme ale měli možnost i projít si centrum Dublinu, což jistě stojí za to. Nahlédli jsme do slavné Trinity College, vyfotili se se sochou symbolu Dublinu Moly Mellon, navštívili jsme i překrásnou budovu centrální pošty, před níž stojí monument Spire of Dublin.

Mnohokrát mě napadlo, jakou výhodu mají dnešní děti oproti nám padesátníkům, když mohou takto cestovat. Každý kontakt se zahraničím je totiž nesmírně inspirativní a obohacující. Nejenom že cvičíme angličtinu a komunikační schopnosti, ale trénujeme i schopnosti prezentovat se a hlavně zjišťujeme, že my Češi se skutečně nemáme za co stydět, ba naopak svět by se měl učit od nás. Koneckonců, právě tohle je cíl výuky naší práce v základní umělecké škole. Prostřednictvím koncertů, výstav, představení soutěží či projektů posunujeme naše děti kupředu a učíme je ledasjakým dovednostem, které pak budou používat celý život a budou je jistě učit zase svoje děti, až nějaké budou mít. Domnívám se, že tento cíl se nám plnit daří.

Jiří Taufer

 

Z lodního deníku dětí:

V pondělí odpoledne 13. ledna jsme doletěli na místo. Letiště Dublin. Na letišti jsme si zařídili Leap kartu, která nám sloužila k cestování po městě. Kartu jsme ihned využili a jeli jsme na hotel. Na hotelu jsme se vybalili a využili hotelovou restauraci k večeři. Den jsme zakončili procházkou po městě se skupinou z Německa. 

 První den po příjezdu jsme vyrazili do dívčí školy která se jmenovala Mercy College. Tam jsme se seznamovali se studenty z Německa, Švédska a Irska.  První bod programu byla hodina irského jazyka a následovala prohlídka školy. Poté jsme se pustili do vaření tradičního irského dezertu který jsme s chutí po příjezdu na hotel spořádali.

 Ve středu dopoledne nás naši hostitelé provedli Dublinem a ukázali nám jeho krásy. Viděli jsme budovu pošty, univerzitu, spoustu soch a Spire of Dublin (Dublinský stožár). Při prohlídce jsme se rozdělili do skupin a fotili se na různých místech. Měli jsme i menší rozchod po městě - ideální čas pro zbavení se přebytečných eur.

Na oběd jsme se vrátili do školy a odpoledne jsme měli program venku. Irové nás naučili jejich tradiční sporty, ale díky větru jsme to neměli úplně jednoduché.

Opět jsme se vrátili do školy, rozloučili se a natěšení na další den s našimi přáteli jsme se vrátili na hotel.

 Po čtvrteční snídani jsme opět jeli do školy Mercy College. Pokračovali jsme v programu projektu a to tradičními Irskými tanci. Následovalo dopracování výtvorů, tisknutí a vyšívání, které pokračovalo i po obědě. Vzhledem k večernímu vystoupení, jsme se odebrali do hudební místnosti zkoušet.

Po večeři a následné přestávce začal večerní program v podobě vystoupení všech účastníků projektu. Program byl pestrý, od společného zpívání, přes taneční až po hudební vystoupení. Nechyběli ani naši sólisté a rocková kapela. Po koncertě jsme sklidili nástroje a odebrali se na hotel.

 V pátek jsme si přivstali (nebo jsme alespoň měli), aby jsme se stihli sbalit na zpáteční let. Jakmile jsme měli zabaleno, tak jsme se rozloučili s hotelem a jeli naposledy navštívit Mercy College. Na škole nás čekal certifikát o úspěšném splnění projektu a nějaké místní sladkosti na ochutnávku. Pak už nám zbývalo se jen se všemi rozloučit a dojet domů. Domů jsme dorazili živí a zdraví.